Meditace je jako láska, stavem o který se neusiluje, který se „pouze“ stane skutečností.

Na první pohled skrze mysl vás napadne co má společného meditace a láska?.

V jednoduchosti je to tentýž stav, akorát jinak projevený, který nelze pochopit či dosáhnout myslí, zde hraje prim bezpodmínečnost srdce.

Na první zdání jde o úplně jinou záležitost, říká naše mysl. Meditace je duchovní technika, jak dojít k osvícení a blaženosti, je součástí cesty, kde se usiluje o dosažení tohoto stavu.  Zatím co láska je pozemského charakteru, kde cílem je spojit dvě duše v jedno, splynout v harmonický pár. Lásku chceme zažít a nejlépe prožívat navěky. Jde to takto a také jinak, lépe.

Málo-kdy si naše mysl uvědomuje, že když něco chceme, vlastně tím říkáme, že o to usilujeme. Důkazem jsou  vlastní ohlédnutí za svým minulým či aktuálním životem. Vše co jsme byli nebo jsme nyní schopni ve jménu lásky vykonat, co vše jsme ochotni absolvovat, či obětovat, přinejmenším náš čas, který chceme pobývat s tím druhým. (Zde jsou plusy i mínusy)

Tento proces z nás dělá adepty na Lásku, ty co chtějí tento stav zažít a usilují o něj svým vlastním způsobem. Hledají cesty, příležitosti, rady a vše co s tím je spojené aby nakonec tohoto cíle, kde na konci je vysněný pocit lásky. Všichni adepti na cestě lásky, jsou v podstatě ve stejném kruhu procesu jako adepti usilující o dosažení blaženosti, nebo aspoň stavu meditace. Také jsou schopni pro svůj záměr hledat cesty, příležitostí, rady a vše co stým souvisí, aby nakonec tohoto kýženého cíle dosáhly.

Jako adepti na cestě za svým záměrem (láska, meditace) jsme odkázání na milost a nemilost našich myšlenkových pochodů, nastavení mysli, smýšlením o sobě a naučeným vzorcům, to vše můžeme nazvat a přirovnat k procesu tvorby cibule. Uprostřed je to jádro, ze kterého jsme vzešly, na to se nabalil náš život, všechny vědomé i nevědomé zkušenosti a my nyní stojíme a zahajujeme proces odlupování těchto slupek, kousek po kousku.  Když vám hned na začátku někdo řekne, že jste adeptem, čili někým kdo je na začátku cesty k něčemu ( cíl ) zároveň vám říká, že se nacházíte na pomyslné přímce na začátku a že vás zákonitě čeká (nejlépe dlouhá a usilovná cesta)k cíli, k dosažení záměru (stavu). Doporučí vám naučit techniky, dá vám rady, tipy jak na to a nezapomene Vám říci jak úžasný je ten pocit už tam být, už to mít. V nejpravděpodobnějším případě vám řekne, že o to usiloval mnoho let a nabídne vám snazší cestu, díky jeho nabytých zkušenostem. Což tato věta je naprosto v pořádku a v mnoho případech, když se jedná o dosažení něčeho co můžeme mít je přesná a fungující. V momentě kdy vám to řekne v případě stavů (vibrace, esence, nastavení srdce) Neuvědomí si nebo toho skutečně možná sám nedosáhl, že tento stav (meditace, lásky, odpuštění, vděčnosti) nelze dosahovat cestou rozumu a jeho dovedností, nýbrž nechat se to stát.

V tom je velice zásadní moment odhalení ,  mozek a srdce energeticky fungují diametrálně odlišným způsobem. Je dobré si uvědomit, uchopit a rozdělit, tyto esence na dva rozdílné světy, avšak vzájemně doplňující , prolínající a tím pádem i často matoucí svou podobností. Odhalením je ten moment, kdy to zakusíme, ten stav. Pak víme, vše co k tomu vedlo, byl proces rozpomenutí se, návratu k sobě, kde jsme tím byly již na začátku. Mezi adeptem a mistrem je jen kvantový skok směrem vzhůru, nikoliv krok ve smyslu po časové linii.

Stav je dlouhodobý, hluboký, stabilní, důvěrný pocit, že to je součástí nás. Dobře to vyjadřuje slovo BÝT. Když vyslovíme záměr, říkáme, chtěl bych být Mistrem meditace, chci být naplněn láskou. Je to předzvěst toho co se má stát skutečností, přítomností a po časem neomezenou dobu. (být na okamžik / být navěky) Stavem, který se stane sám od sebe, bez předešlého usilovného přičinění. Ne ni zde myšleno, to že dojít k tomuto stavu, předchází děj, který je poskládám přesně tak, aby naše srdce se otevřelo, projevilo, fígl je vtom že srdci stačí, pouze jediný moment aby se to uskutečnilo (pohled, pocit, prožitek) opravdu nečekaný moment kdy se to stane. Často přijde ten okamžik, bez zjevné příčiny a z největší pravděpodobností nás zastihne nepřipravené (mozek je v tomto případě pomalejší než srdce)

V těchto momentech se ukrývají prosté pravdy typu rčení, co se škádlívá, to se rádo mívá, nebo nevím jak je to možné, prostě se to stalo. Roky jsem o to usilovala, pak jsem se na to vykašlala a ono se to dostavilo, stalo se to bez mého zjevného přičinění. Činy srdce nejsou vidět, jsou ukryté mezi řádky, v jemných symbolech, nenásilných pocitech, v zdánlivých náhodách. Jsou to synchronicity, energie a esence srdce, které se manifestují, pod taktovkou božství a bez podmínek.

Tam mysl, ve smyslu mozku, který jede hlavně na úrovní emocí, podmínek, činu, kde strůjcem je emoční pohnutka, tlak zvnitra nebo zvenčí „ bojuju proto, za to, dosahuji to proto, chci toho dosáhnout, obětuji svůj čas.“ Zde spadají, výchovné věty typu, „nejdříve práce, pak zábava, bez práce nejsou koláče. Já se na to tak nadřel, bez roky disciplinované praxe, bych toho nikdy nedosáhl“ atd.

Dávám Vám nahlédnout do Mé zkušenosti, podívat se na tyto slova a jejich esenci z jiné perspektivy, bez podmínek. Toto se stalo mou pravdou bez přičinění. Nabyla jsem hlubokého pocitu, že to tak je. Stalo se to, že jsem jednoho dne vstala a toto napsala. Zde nejde o cíl, ale o vymanění se z procesu start – cíl. Zde je úhel pohledu na to co je stav meditace a lásky postaven na tom že start a cíl je v jednom čase na stejném místě. Není tam časový limit, doba, sinusoida, linie po kterým kráčíme z bodu A do bodu B, neusilujeme o dosažení cíle, nejdeme na horu k Mohamedovy. Mohamed je stavem v nás už pod horou, nebo na té pomyslné startovní čáře.

Je to stav vymanění se s kruhu, je to skočení do středu bez přípravy a podmínek, je to přijetí a otevření se. Dali jsme prostor tomu, aby se to stalo. Dovolili jsme si projít skrze za Mysl, stav se stál součástí nás, bez výhrad. Toto je mocná síla srdce a jeho projevu bezpodmínečné lásky, kdy mi jsme toho součástí v přítomnosti, bdělosti a uvědomění si té nádherné blaženosti, často se tomu říká názvy jako probuzení či osvícení.

Probuďte své srdce, nech to se stát skutečností. Otevřete se přijetí bez výhrad. První krok k sobě směle udělejte sami, vykročte a pak už nemusíte udělat nic, už vykročením samotným, zvolením si toho že, chtěl bych BÝT. Stane se to, dříve či později  pravdou, vaši autenticitou.

Já jsem ……… (láska osvícení, vděčnost, hojnost, božství, lidská bytost). Pravda povznáší, kdysi řekl jeden moudrý člověk. Povzneste se nad úroveň mysli (emoce, myšlenkové pochody) na úroveň srdce ( city, stavy).

Chcete-li milovat a být milování? Dovolte si otevřít se tomuto stavu, staňte se láskou, bez výhrad. Milujte sebe i druhé bez podmínek. Buďte láskou v přítomnosti. Já jsem láska.

Stav lásky (meditace, blaženosti) je těžké popisovat slovy, dokazovat činy,  nebo jinak ho uchopovat rozumem, je to stav, který buď je součástí Vás nebo není. Nedá se vynutit, ukecat ani cíleně ho dosáhnout, protože tyto cesty a snahy jsou podmíněné, mají rozumový základ a stávají se emocemi.

Emoční pochody, jsou ty vibrace a esence které přijdou a mohou být velmi silné, ale také jsou ze své podstaty neudržitelné. Jsou v naši mysli po nějakou dobu a pak zase odejdou, někdy pomalu a někdy velmi rychle, často se tomu říká zamilování, nadšení, náhlé vzplanutí a pak následné ochladnutí, či vyhasnutí. Velkým písmem by mělo být vytesáno a dokolečka dáváno na vědomí, že emoce jsou dílem, esencí a projevem mysli. Kdežto city a stavy jsou projevy ničím nepodmíněné esence srdce.

Když toto si neuvědomíme a nestane se to součástí vědomého pochopení a uchopení, jsme odkázání na hledání pravdy. Hledání odpovědí venku, proč se nám to v životě děje. Znova a znova.

Chcete se naučit meditovat, nechte se stát se, splynout se stavem meditace v jedno, být tím stavem.

Jak to udělat? Dovolit si, dát si čas a prostor bez podmínek. Máte-li jasný záměr být, tak se to stane. Chcete-li  to MÍT, dosáhnout toho, tak jste odkázáni na cestu, kde se to už z podstaty věci nemůže stát. Vaši útěchou muže být, že si tím procházíme, nejspíš všichni, jen se o tom moc nemluví. Včetně mne. Cesty chtěl bych MÍT jsou různé, nakonec  vedou i tyto těsně k cíli. Techniky jsou dobré pro uklidnění rozptýlené mysli, všechny techniky jsou nápomocné, však nejsou tím stavem. To je to co je velmi dobré si ujasnit, a nejlépe už na začátku. Uchopením tohoto rozlišení nejsme vydání na pospas, milost či nemilost našich emocí s tím spojených a předcházíme nezdarům, pokusům a omylům, které ve své podstatě nejsou špatné, jsou součástí procesu zrání. Však často mohou být odrazující, nebo unavující. Proto je láskyplnější se těmto nesplněným očekáváním vyhnout, vlastním přičiněním. Zároveň mohu potvrdit, že jsem si tím prošla a často tápala, zkoušela jak na to, než jsem opět v tom kruhu si uvědomila, že jsem opět na začátku. Pak to dokonce i opakovala, než jsem opět na začátku pochopila a dozrála do bodu, že touto cestou mysli se to nestane. Opustila to a pak se to za nekonkrétní čas stalo, samo a bez námahy. Srdce dozrálo, otevřelo se a stav se stal skutečností. Ve své jednoduchosti se zjevil a už zůstal. Jestli na chvilku nebo na dobro neřeším ani netuším. Žiju to, že to jsem.

Mé poselství pro Vás, posazené do přítomnosti, staňte se ve smyslu BÝT tím stavem:

JSEM TAKOVÝ JAKÝ JSMEM, BEZ VÝHRAD.

MILUJI SE, BEZ VÝHRAD

JSEM LÁSKA, MILOVÁN.

JSEM V SOULADU.

JSEM V MEDITACI.

JSEM SVÉBYTNÁ, UCELENÁ BYTOST.

JSEM BOŽSKÁ JISKRA.

Namasté Marci.